Projekty

Mapování situace žen v rozvojových zemích a osvěta české veřejnosti

(Finančně podpořeno Českou rozvojovou agenturou)

Na světě žije v extrémní chudobě zhruba miliarda lidí, přičemž více než polovina z nich jsou ženy. Právě ženy jsou ve většině rozvojových zemích těmi, kdo se stará o obživu, vzdělání a výchovu dětí. Navíc se podle UNFPA jedna žena ze tří stane obětí sexuálního násilí. Úděl ženy je o to těžší, že ve většině zemí globálního Jihu nejsou ženy považovány za rovnocenné s muži a nemají stejná práva. Již mnohokrát byl též dokázán jasný vztah mezi chudobou a gender problematikou. Zvyšování rovného přístupu ke vzdělání a zdravotní péči vede k redukci chudoby a k vyššímu ekonomickému růstu, který přispívá k celkovému zmenšování genderové propasti. Avšak stále v mnoha zemích nemají ženy práva vlastnit půdu, nemohou participovat v sociálních a politických institucích apod. Je tedy nutné, aby část zahraniční pomoci byla směřována právě ženám a na snižování nerovnosti mezi pohlavími.

Cílem nového dokumentárního filmu Femisphera o. s. bude ukázat pozitivní příběhy čtyř žen ze čtyř zemí globálního Jihu, které dokázaly bojovat proti nepřízni osudu, najít řešení problémů svých či svých komunit a které navíc dokázaly pomáhat následně ostatním. Věříme, že právě pozitivní příklady mohou být velkou motivací pro lidi, kteří by rádi pomohli měnit věci, pomáhali ostatním apod. Nechceme už jen upozorňovat na problémy, ale naším cílem je ukazovat možná řešení, navíc nalezená ženami. Film by měl vypovídat mimo jiné o síle žen, o tom, co vše může dokázat jedna žena, byť v nepříznivých podmínkách.

Pro film vybereme dvě ženy z Afriky a dvě ženy z Asie. Film se bude natáčet celkem dva roky, během nichž uskutečníme čtyři cesty za účelem sběru materiálu. Cestám bude předcházet sběr informací, navazování kontaktů a intenzivní příprava na každou cestu a daný problém. Dalšími výstupy z těchto cest budou kvalitní fotografie, které budou využity k výstavám – během tří let tak vzniknou tři nové fotografické výstavy. Dalšími výstupy těchto cest budou výstupy mediální – reportáže, články publikované v mnoha českých médiích a dále řada mediálních vstupů např. v pořadech Sama Doma, Snídaně s Novou, Světadíl, dobré ráno ČT a mnoho rozhlasových pořadů.

Projektem chceme dosáhnout toho, aby si lidé uvědomili, že i přestože lidé žijí v různých, odlišných zemích, mají stejná přání, touhy a práva jako lidé ve vyspělých zemích. Mottem našeho o. s. je Stejné ženy, jiný svět. Projekt vychází z námi ověřeného předpokladu, že jakákoliv, byť těžko srozumitelná a lidem vzdálená témata (např. chudoba, lidská práva, konflikty a násilí, hlad a podvýživa), jsou pro veřejnost daleko lépe pochopitelná a bližší, pokud jsou ukázány na příkladu a konkrétních příbězích žen a dětí.

Pomáháme lidem, kteří zůstali v Sýrii - a děkujeme vám všem!

V srpnu 2015 jsme jako novinářky odjely na sever Sýrie, do města Kobání, které bylo čerstvě osvobozeno od ISIS, ale bylo totálně zničeno. 90% obyvatel se ale vrátilo z Turecka zpět a my jsme chtěly těmto lidem žijícím v ruinách, bez rukou, nohou, bez škol a nemocnic alespoň trochu pomoci – jsme novinářky a tak nezbylo než pro pomoc využít to ,co umíme – napsaly jsme knihy Islámskému státu na dostřel I II, jejichž výtěžek jde na sbírku a zbytek jste poslali vy – celkem se tak na účtě sbírky www.soskobani.cz sešlo už 900 000 korun. DĚKUJEME. Všechny peníze šly přímo na pomoc na místě. A tady se můžete podívat, jak se podařilo díky pomoci z Česka obnovit výuku ve škole, na níž dopadla raketa ISIS. A jak peníze ze sbírky pomáhají…

Ukončené projekty:

Čad: na hranici s Dárfúrem

Jeden z menších projektů, který se odehrál na přelomu října a listopadu 2010. Cílem projektu bylo přinést informace o uprchlických táborech v Darfúru, které jsou jedny z největších na světě.

Dárfúr je oblast na západě Súdánu přibližně šestkrát větší než Česká republika. Od 2003 tu dochází k systematické likvidaci černošských vesnic. V oblasti operují arabské milice Janjaweed -ozbrojenci, kteří na koních a v autech přepadají černošské vesnice. Jde o etnický konflikt, nikoli náboženský – jak Arabové, tak tamní černoši jsou většinou vyznavači islámu. Arabové podporovaní vládou súdánského prezidenta Umara al-Bašíra považují černochy za podřadné a snaží se je z Dárfúru vypudit.

V uprchlických táborech na čadsko-súdánském pomezí žije půl milionu lidí. Většina z nich je zcela závislá na humanitární pomoci. Podmínky v samotných táborech jsou otřesné, chybí zde naprosto vše. Pokud odhlédneme od životních podmínek, postavení ženy v táboře je snad ještě otřesnější. Dárfúr je země, kde dívka pro rodinu znamená dobrou možnost přivýdělku. Děvčata ve věku 12 let a méně jsou provdávány za starce. Pokud dívka vzdoruje, zakročí proti ní vlastní rodina násilím. Tyto “zvyky” si lidé bohužel přináší i do uprchlických táborů. Počet sebevražd, kdy se dívka rozhodne uhořet ve své chýši radši než aby musela dále žít se svým manželem, se v táboře stále zvětšuje Súdánsko-čadská hranice je dodnes jednou z nejkrizovějších oblastí světa.

Výstupy projektu: http://www.lideazeme.cz/…ho-hranicemi a reportáž v pořadu Střepiny na TV Nova.

 

Keňa: Samburky – ženy z jiného světa

Další z projektů Femisphery se odehrál na přelomu října a listopadu 2009 ve východoafrické Keni. Hlavním cílem bylo zmapovat život samburských žen.

Samburové patří k nejzajímavějším, nejbarevnějším, ale také k nejkonzerva­tivnějším kmenům obývajícím Keňu. Jsou úzce spřízněni se známějším kmenem Masajů, které však ještě překonávají svou zálibou ve zdobení. I přes tlak moderní doby si stále udržují své staleté tradice a zvyky, mezi něž patří i rituální ženská obřízka.

Lence Klicperové a Olze Šilhové se podařilo kontaktovat vesnici na území kmene Samburů. Dostaly jsme se do nejužší blízkosti tamních žen, získaly jsme jejich důvěru a díky tomu zde mohly strávit téměř týden. Ženy s námi otevřeně hovořily o svých problémech, a také o ženské obřízce a časných sňatcích, které se s ní pojí. Mohly ve vesnici neomezeně natáčet i fotografovat. Tamní ženy se snaží o osvětu, o humánnější průběh obřízky, jakkoliv zatím nejsou schopny se z tradičního rituálu vymanit.

V tradiční samburské společnosti je postavení žen po staletí téměř nezměněné. Bez práce žen by bylo fungování tamní společnosti nemyslitelné. Žena je ta, která staví obydlí, stará se o děti, musí každý den nanosit dříví a vodu, vykonává veškeré práce zajišťující přežití celé rodiny. Za to se jí po většinu života dostává jen minimálního uznání – v mnoha případech nepřesahuje její cena cenu pár kusů dobytka. Větší úcty se může dočkat až ve stáří (pokud se ho dožije). Kromě toho je život žen svázán tradicemi, jež v kontextu západního světa a 21. století působí hrozivě a zavrženíhodně – jako například ženská obřízka. Ačkoliv je v Keni obřízka nelegální, stále zůstává součástí života samburských žen. Neobřezaná dívka je považována za nečistou, nejenže se pravděpodobně neprovdá, ale i ostatní ženy, přestože vědí, jakou bolest obřízka po celý život působí, na ni budou pohlížet jako na bezcennou věc. Výsledkem projektu jsou webové stránky www.obrezane.cz a dokument Latim – Obřezané (http://www.ceskatelevize.cz/…im-obrezane/) .

 

Kongo: Ukradené ženství

V listopadu roku 2008 uskutečnily dvě členky sdružení Femisphera – Olga Šilhová a Lenka Klicperová – cestu do Demokratické republiky Kongo. Cílem celé cesty bylo publikovat fotografický, textový i filmový materiál o problematice masového znásilňování na východě DRC, kde zuří už přes deset let válka, v níž jde o ekonomické zájmy.

Válka v Demokratické republice Kongo trvá s přestávkami již přes deset let a za tu dobu si vyžádala na 5 milionů obětí. Jde o jeden z nejtragičtějších a nejzapomenutějších konfliktů světa. Kromě mrtvých si válka vybírá i další oběti mezi ženami a dívkami, které jsou den co den brutálně znásilňovány. Podílí se na tom nejen členové povstaleckých skupin, ale i příslušníci konžské armády.

Každý muž je nepřítel, kterého je třeba se bát. Zranění fyzické doprovází psychické trauma a společenské stigma, jehož důsledkem bývá často zavržení vlastní rodinou a manželem.

Cílem třítýdenní cesty bylo dostat se do oblasti východního Konga, kde v té době (listopad 2008) byla velmi vyhrocená bezpečnostní situace. Přes nepříznivé okolnosti se podařilo nakonec vše, co bylo vytyčeno před cestou – dostat se na místo určení, do venkovské oblasti Bunyakiri, a natočit výpovědi tamních žen, pořídit portréty, fotografický a filmový materiál. Z projektu vznikla řada mediálních výstupů, díky kterým se podařilo zvýšit informovanost veřejnosti o problematice války v Kongu a jejích důsledcích. Z cesty do Konga vznikl čtyřicetiminutový dokumentární film nazvaný Slzy Konga, jehož režie se ujal Petr Kašpar.

Dokument Slzy Konga měl premiéru 8. 9. 2009 v Městské knihovně v Praze.

 

Projekty